Už jsou to čtyři roky, co se naposledy přihlásili mohelničtí mistři Scenérie. I tehdy šli hlavou proti zdi a v naší zemičce, kde zahrát víc jak základní sled akordů a poskládat píseň jinak než „sloka, refrén, sloka, refrén, sólo, refrén“ se považuje málem za zločin, pokoušeli štěstí s technickou, od smrtonosných kořenů odpíchnutou muzikou. A co myslíte? Pochopitelně, na růžových lístcích jim spočinout nikdo nedal. Koncem loňského roku prosákly zprávy o odchodu zakládajícího člena, bubeníka Martina, což ovlivnilo nejen chod kapely samotné, nýbrž i vznik další nahrávky. S o to větší radostí můžeme konstatovat, že v roce 2006 jsou naši junáci zpět s novinkovým CD zastřešeným hlavičkou vydavatelství Élysion, čili příběh může pokračovat...

Když se ohlédneme k dvěma předcházejícím počinům SCENERY, dojdeme k poměrně jednoznačnému závěru, a sice, že jejich největší slabinou bylo zvukové balení. Oč silněji mohly vyznít techno/deathové pasáže na předchozím zápisu „Philosophy Of Ages“ nebýt plochého a řídkého vyznění? Ale nešť, technika se od té doby hnula o pořádný kus vpřed, a tak se i zvuk „Continuity“ konečně přibližuje kýženému ideálu. Pravda, ještě stále je co zlepšovat, šťoural by mohl nahrávce vyčíst třeba nedostatek „agresivity“ a „našlapanosti“, ale jak říkám, buďme vděčni za zaznamenané.

Po krátkém intru „Gate Into The Evolution“ na nás vybafne tradiční sekaný riff následovaný výjezdy kytary a duch DEATH je opět mezi námi. Zdaleka to však není jediný zdroj inspirace a jestliže minule krom matičky Smrtky padaly převážně jména ATHEIST, CYNIC a jim podobných (z)věrozvěstů, na novince skupina značně ubrala na tempech a repertoár nově obohatila o vlivy progresivního rocku (či metalu, chcete-li). V některých částech takové „Bells Of Eternity“ nebo čtyřce „Twilight Of Antiquity“ lze „ucítit“ třebas ozvěny FATES WARNING a našla by se i spousta dalších jmen. Ale pozor, SCENERY nejsou žádní holobrádci, kteří by jen bohapustě kopírovali, to ani omylem! Vaří svůj koktejl sice z již dávno objevených přísad, ale výsledek z hmatníku dvorního skladatele Lerryho má svou vlastní chuť i barevný odstín. Velký vliv na zmelodičtění a zčitelnění (leč nikoliv zjednodušení) materiálu má (krom excelentního studiového hosta za bicí soupravou Tomáše „Kobdzey“ Kašpara) zpěvák Peter Čerevka, díky jehož vkusně zabarvenému melodickému hlasu jsou SCENERY naprosto přirození a uvěřitelní i v oněch odlehčenějších pasážích. Kontrast s hrdelním řevem Petra Stejskala určitě osvěží, neb ten samotný by přece jen zaváněl mírnou monotónností a skupina si je toho vědoma. Vyzdvihnout nutno ještě výtečnou Mikovu basu (slyšte nejen v instrumentálce „Defeat“), vzornou spolupráci kytar a spoustu prostoru pro druhý Petrův nástroj s černobílým lemováním.

Jestliže si libujete v hladivém klouzání bezpražcové baskytary, Chuldinerovsky vedených kytarách, nápaditých figurách bicích a nejste pouze death- nebo výhradně prog-pozitivní, pak je pro vás „Continuity“ jasnou volbou. Snad se povede dát dohromady i stabilní sestavu pro živé vystupování, případně přesvědčit oba hosty na dlouhodobější angažmá. Každopádně jsou SCENERY jednou z mála kapel v katalogu budějovických Élysion, kterou lze jednoznačně a bez mhouření oka doporučit.